plk. Otto Hruban

Narodil se 17. 10. 1915 v rakouském městě Bruck an der Mur. Po konci první světové války se přestěhovává s rodiči do nově vzniklé Československé republiky. V roce 1933 úspěšně absolvuje reálnou školu s maturitou a podstupuje povinnou vojenskou službu. Poté studuje vojenskou akademii v Hranicích v letech 1935-1937. Během mobilizace v roce 1938 byl u dělostřeleckého pluku, jako nadporučík dělostřelectva. Na konci března roku 1939 je z armády propuštěn, ale již 15.8.1939 přechází hranice do Polska s cílem vstoupit do vznikající československé armády. Dostává se do Malých Bronovic u Krakova, kde se shromažďují dobrovolníci. Po přijetí do armády dostává evidenční číslo 1911. V Bronovicích ho i s ostatními zastihuje německé napadení Polska a 11. září nastupuje do vlaku směr Tarnopol. Společně s ostatními se dostává do sovětské internace, kde několik let putuje po internačních táborech Kamenec Podolsky-Olchovce-Jarmolince-Oranki-Suzdal. Dne 13.4.1941 odjíždí jako velitel transportu s několika desítkami dobrovolníků na Střední východ. Jejich cesta vede přes Istanbul, Haifu až do Egypta. Ještě v témže roce se dostává do výcvikového střediska v Agami, kde se cvičí čs. jednotky pod velením plk. Karla Klapálka. Zde zastává funkci velitele pomocné roty a později je jako pobočník velitele nemocniční sekce. Po vzniku 200. československého protiletadlového pluku jako velitel 4. roty brání přístavní pevnost Tobruk, proti nepřátelským náletům. Jeho jednotka má k dispozici lehká protiletadlová děla Bofors 40 mm. V roce 1943 po končení bojových operací v Africe se přeplavuje s dalšími 1600 československými vojáky do Liverpoolu na zaoceánské lodi Mauretania, která během této plavby měla na palubě více než 7000 spojeneckých vojáků. Jednotka ze Středního východu je zařazena do obrněné brigády a Otto Hruban je zařazen do speciálního výcviku, avšak při horolezeckém kurzu je vážně raněn. Po vyléčení podává žádost o převelení do SSSR, které je vyhověno a on se s dalšími důstojníky dostává do československé východní armády pod velením plk. Ludvíka Svobody. Během cesty do SSSR v Káhiře uzavírá sňatek s Jiřinou Blažkovou, která je příslušnicí vojenské skupiny ATS na Středním východě. Následně přijíždí 1. září 1944 do Sadagury v SSSR k čs. náhradnímu pluku. Od září do listopadu roku 1944 zastává funkci náčelníka štábu dělostřeleckého pluku 3. Poté je ve funkci velitele oddílu II. dělostřeleckého pluku 5. S ním se zúčastňuje jedné z největších operací na východní frontě – Jaselské operace. Následně Karpatsko – Dukelské operace, osvobozovacích bojů na Slovensku až po osvobozování Moravy, kde ho zastihl konec války. Začátkem května je povýšen do hodnosti majora.V armádě nadále zůstává jako důstojník z povolání a stává se velitelem oddílu II. 1. těžké dělostřelecké brigády. Během několika let vystřídá mnoho velitelských funkcí a putuje po posádkách Rakovník – Slaný – Třemešná u Plzně – Benešov u Prahy – Varnsdorf – Liberec – Ústí nad Labem – Praha ministerstvo národní obrany. Do Liberce se přesouvá s celou rodinou v roce 1953 a zde se trvale usazuje. V roce 1965 je povýšen na plukovníka a v roce 1972 odchází z armády do zálohy. Za svou aktivní odbojovou činnost plukovník Otto Hruban obdržel 2* československý válečný kříž, československou medaili „Za chrabrost“, polský válečný kříž Virtuti military, řád „Rudé hvězdy“ a další československá a spojenecká vyznamenání.

J.H.