pplk. Zdeněk Neruda

Zdeněk Neruda

Příběh velmi upřímného chlapa

Zdeněk Neruda se narodil 12.7.1920 v Brně. Posléze se jeho rodina přestěhovala do Jablonce nad Nisou. Zde prožívá těžké roky, včetně Mnichova.

V roce 1940 si Zdeněk podal žádost o přijetí do vládního vojska, aby uniknul z pasti totálního nasazení do Německa a ulevil starostem rodičů. Vydělal tak peníze, jimiž pomáhal rodičům živit velkou rodinu, navíc posílal domů ještě  potravinářské lístky. Nikdy nesouhlasil s okupací. Nejprve sloužil v Lipníku nad Bečvou, koncem roku 1943 ukončil externí studium na gymnáziu v Přerově a na doporučení velitele byl převelen do Prahy – Smíchova do důstojnické školy. Zdeněk chodil do služby na pražský Hrad, zde musel stát hodinu bez pohnutí v jakémkoli počasí. Výcvik probíhal pouze do stupně četa, hodně tělesné přípravy a skoro žádné střílení. Jako vládní voják musel Zdeněk pomáhat zemědělcům, při povodních, odklízení závějích atd. Dne 1. května 1944 se v Hradci Králové sešla část vládního vojska mezi nimiž byl i Zdeněk Neruda a vlakovým spojem se dostal přes Rakousko, Brenerský průsmyk do severní Itálie do konečné stanice Cremona. Na nádraží byli překvapeni partyzány, kteří začali střílet na vagóny. Naštěstí ihned přestali, protože zjistili, že v transportu jsou čeští vojáci. Než Zdeněk opustil republiku, musel podepsat prohlášení, že v případě dezerce k partyzánským jednotkám, bude postižena celá jeho rodina a že budou uvězněni v koncentračních táborech. Zdeněk však věděl, že se pokud bude v jeho silách, tak přeběhne ke spojencům a přihlásí se do jejich armády.

Skupinu, ve které byl i Zdeněk ubytovali v budově Manffrediho kasáren ve velké hale, která původně sloužila jako stáj pro koně. Přes noc spali na slaměných podestýlkách mezi šváby.

Po dvou týdnech a jednom náletu spojeneckých letadel Zdeňkovu skupinu znovu naložili do vagónů a rozvezli je na strážní stanoviště. Zdeněk vykonával strážní službu v obci Villadossola. Poté byl přesunut na nedalekou stanici Vogogna, kde bylo velitelství stráženého úseku. Za několik dní byl spolu s partyzány zinscenován přepad stanice Vogogna a její osazenstvo včetně důstojníků uteklo spolu s partyzány do hor.

Pobyt mezi místními partyzány by nemožný, jen Zdeněk a asi tří kamarádi uměli základy latiny,ti se domluvili, ostatní nikoli. Život ve vysokých nadmořských výškách nebyl jednoduchý, neměli zásoby proviantu a neměli žádnou munici. Bylo rozhodnuto, že partyzáni pomohou Čechům přesunout se přes Alpy do neutrálního Švýcarska. Byla to velmi namáhavá cesta musel dokonce nést jednoho nemocného kamaráda. Zastavili se na jedné salaši a bača jim slíbil, že nemocného kamaráda uzdraví a hned pošle za nimi. Bača zabil berana a dělal ho v sudu, ale maso se nedalo rozkousat jak bylo nedovařené. V salaši se doslova nacpal spolu se svými kamarády do betonové kobky a až do rána spal ve stoje!!!

Po čtyřech dnech se dostali k jezeru na švýcarských hranicích. Zdeněk děkoval bohu, že se beze ztrát dostali až sem. Švýcaři jim poskytli skromné občerstvení. Ráno byl Zdeněk Neruda odvezen se skupinou Čechů do Brigu. Po krátkém odpočinku odjeli do sběrného tábora v Oltenu, později do Büsserachu, kde se zotavovali až do 3. srpna 1944. Odtud byli transportováni do města Kronbühl-Wittenbach a ubytováni v sále místního hostince. Zdeněk dostal práci uklízeče v místním starobinci. Postupně se ke skupině Zdeňka připojili další zběhlí a zbídačení Češi. Když se přiblížila spojenecká fronta k švýcarským hranicím, mohli Češi opustit neutrální zem. Zdeněk spolu s dalšími byli přepraveni do Velké Británie, zde se Zdeněk přihlásil k letectvu. Jelikož měl maturitu, byl generálem Janouškem vybrán k výcviku navigátora. Výcvik navigátora byl zkrácen. Než však dokončil výcvik skončila válka.

Po válce se rozhodl nezůstat v armádě. Více jak 5 let v uniformě bylo moc, pomocí dekretu pro obnovu pohraničí se vrátil do Jablonce nad Nisou. Našel si místo kanceláři, kde dlouho nevydržel. Po komunistickém puči šel do výroby. Práce se však nebál a uživil se. Po celou dobu byl pod dohledem policie jako agent SIS ( západní kontrarozvědka).

Nyní bydlí v Jablonci nad Nisou v Severních Čechách. Je ještě velmi aktivně pracující člověk, což se v tomto věku už moc nevidí. Zastává funkci tajemníka Okresního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu v již jmenovaném Jablonci nad Nisou. O medailích a hodnosti se jako mnoho jeho kamarádů veteránů nerad zmiňuje, jelikož pro to nebojoval.

Na každý svátek České státnosti má proslov v parku generála Mrázka, jednoho z našich nejlepších stíhačů. Jeho moudrá slova mě naplňují pocitem vlastenectví. Co říci na závěr!? Děkuji Vám za vše pane Nerudo, moc si Vás vážím.

M.V.